Prof. PhDr.Stanislav Kratochvíl CSc.
Téma je aktuální, podrobná publikace o metodě autogenního tréninku (AT) vyšla naposledy v roce 1988. Předložený rukopis poskytuje podrobný popis metody AT s návodem, jak provádět jednotlivá cvičení, podává historii jejího vzniku, uvádí její modifikace a srovnává ji s dalšími příbuznými metodami. Při výkladu postupuje od základního stupně se šesti základními cvičeními přes prostřední stupeň využívající individuální formulky po vyšší stupeň, ve kterém jde o vyvolávání různých představ a který má meditativní charakter. Autorka předkládá i několik vlastních kazuistik s využitím metody a závěrem podává návrhy na využití autogenního tréninku jako terapeutické metody u různých potíží a onemocnění.
Předkládaná kniha je skvělým počinem, který umožní posílit kvalitní užívání jedinečné relaxační metody – autogenního tréninku – v České republice. Autorka se tématu zhostila široce a přitom neopomenula ani zásadní praktická doporučení či kazuistiky.
PhDr. Markéta Habermannová, Ph.D.
klinický psycholog a psychoterapeut
Recenze
Kniha klinické psycholožky a psychoterapeutky Veroniky Víchové (a spoluautora Karla Gawlika) představuje nově zpracovanou ucelenou monografií k tématu autogenního tréninku. Když opomineme některé zahraniční překlady, byla naposledy v českém jazyce zpracována v roce 1988 a 1989 autorem Karlem Vojáčkem (Vojáček, K. (1988): Autogenní trénink: Praha Avicenum, Vojáček K. (1989): Autogenní trénink – Cesta ke zdraví, Praha KÚNZ).
Publikace představuje autogenní trénink (AT) „jako nejrozšířenější evropskou tréninkovou metodu založenou na relaxaci“. Původně ji vypracoval berlínský neurolog a psychiatr Johannes Heinrich Schultz (1884-1970) a „jedná se o autoregulační techniku zaměřenou na ovlivnění svalů vegetativního nervového systému, která při pravidelném provádění přispívá k rychlému obnovení sil a odstranění příznaků napětí a neklidu“. Účinky AT jsou výzkumně ověřeny nejen v oblasti úlevy od stresu, navození relaxace nebo třeba zlepšení koncentrace, ale i v oblasti psychosomatických obtíží. Metoda má rovněž potenciál v oblasti sebepoznání a osobnostního rozvoje.
Kniha Autogenní trénink a autogenní terapie má podtitul „Relaxace, které pomáhá“ a vyzdvihuje tím léčebný účinek této metody. V názvu je slovo autogenní, což znamená, že ji po určité době nácviku dokáže zvládnout klient sám a cvičit ji sám v domácím prostředí nebo i kdekoliv jinde bez nutné účasti lektora či terapeuta.
V úvodu se seznamujeme se základními principy metody autogenního tréninku, jeho historií, indikací a kontraindikacemi této metody a autorka prakticky doplňuje teoretický základ několika kazuistikami klientů, kteří metodu podstoupili s pozitivními účinky na jejich zdraví.
Další část je věnována nácviku autogenního tréninku, včetně podrobného popisu všech fází: základního, prostředního i vyššího stupně. Tato část je popsána velmi přehledně a srozumitelně a usnadní nácvik každému, kdo se chce metodě osobně nebo terapeuticky věnovat. Důraz je kladen i na individuální postupy při nácviku, které mají respektovat tempo každého klienta přizpůsobují se jeho aktuálnímu stavu i jeho potřebám.
Publikaci doplňuje kapitola s názvem autogenní terapie a kapitola, která přibližuje některé další metody blízké autogennímu tréninku. Autor Karel Gawlik dále popisuje možnosti využití hudby v průběhu nácviku relaxačních metod a podtrhuje její pozitivní účinky. Ve svém sdělení vychází z dlouholetých praktických zkušeností využívání hudby v psychoterapii.
V závěru je nutné vyzdvihnout velmi praktický seznam individuálních léčebných formulek, které mohou klientům pomoci v mnoha oblastech fyzického i duševního zdraví a z praxe je známý jejich léčebný účinek.
Samotná kniha dokáže čtenáře namotivovat k nácviku AT a k individuální práci na sobě, což je nutné ocenit.
Autorka knihy Mgr. et Mgr. Veronika Víchová dokáže poutavě přiblížit nejznámější relaxační metodu a je znát, že má mnoho praktických zkušeností. Sama je lektorkou kurzů autogenního tréninku (http://www.autogennitrenink.cz) a má za sebou mnoho úspěšných terapeutických intervencí, kde hrál autogenní trénink významnou roli jako terapeutická metoda.